Jsem hajzl...

10. března 2013 v 14:25 | Filip |  TT
Dnes ještě jeden...

Pustíte si do života někoho tak blízko jako ještě nikoho.
On se pak rozhodne, že tak blízko stát nechce. Chce popojít kousek od vás. Vy mu to dovolíte, i když nadšení z toho nejste.
Pak popojde ještě kousek. A vy místo, abyste byli rádi, že stojí tam, kde stojí, ho kopnete do řitě a pošlete k čertu.
Nechápavě se za vámi otočí, je naštvaný.
V tom vám dojde, jakou hovadinu jste udělali a chcete ho přemluvit aby si stoupnul aspoň tam kde stál...
Nestoupne... Nikdy... Radši uteče, protože stát blízko někoho takového...

Nechápete, co stalo. Nechápete, proč jste udělali, co jste udělali. Proč chtěl popojít kousek dál...
Ale chápete jedno - v jeho očích už navždy zůstanete tím hnusným slizounem, který ho bezmyšlenkovitě kopnul...
Není nad to, když máte najednou dojem, že všichni kolem vás jsou záporáci... A než si stihnete uvědomit, že to není pravda, že nikdo není záporák, stanete se jím vy sami.
Všichni na vás teď už budou vždycky koukat jen jako na toho záporáka a nikdy... Nikdy! to už nikomu nevysvětlíte.
Naopak - vysvětlováním se proměňujete v čím dál většího záporáka.
Přesvědčováním ať si stoupne aspoň trochu blíž a neutíká ho naopak odháníte ještě dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 inkognitowoman inkognitowoman | Web | 10. března 2013 v 19:01 | Reagovat

Stejně nějak nechápu to kopnutí do prdele.

2 Filip Filip | E-mail | Web | 10. března 2013 v 19:10 | Reagovat

Choval jsem se jako debil. Řval jsem na ně. Na oba (viz předchozí článek)... Psal jsem hnusný věci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama