Nehroť to, laskavě!

10. března 2013 v 9:14 | Filip |  TT
Říkáte si, proč jsme dlouho nic nepsali?
Asi to souvisí s tím bojem, o kterém jsem já psal ve svém prvním samostatném článku. Ten boj o svůj poklad, který buď vyhraji nebo v něm padnu. Nevyhrál jsem... Ne že bych prohrál - jen mi bylo řečeno, že není za co bojovat...

Dnešní článek nebude moc jednotný, budou to spíš jen takové myšlenky - taková podobenství, k čemu bych přirovnal náš, teď už neexistující, vztah.

A po tobě, dnes-už-ne-můj-milý, jsem chtěl jediné. Abys pochopil, proč mi to celé tak vadí. Nechci po tobě žádnou omluvu, vím, že prakticky jsi neudělal nic špatného. Ani jeden z vás. Ale chci aby ses do mě dokázal vžít, abys mě pochopil... A kdykoliv tě o tohle požádám, ty to ignoruješ...


PODOBENSTVÍ O SNU
Vztah si můžeme představit jako sen.
Jakmile náš vztah skončil, při pohledu zpět na ty skoro 4 měsíce jsem si připadal, jako kdybych vážně celou dobu spal. A byl to tak příjemný sen, že náhlé probuzení bylo dost tvrdé...
Tys měl tu výhodu, že to nebyl tvůj první sen. Už jsi ovládal techniku lucidního snění. Byl to pro tebe sice stále sen, ale mohl sis v něm dělat přesně to, co jsi chtěl. Já narozdíl od tebe plynul se snem v domnění, že dělám co se mi zlíbí, i když to tak nebylo a leckdy to ani nedávalo smysl. Ale jak všichni víme, sen nám vždycky dává smysl dokud se nevzbudíme. Po probuzení je to najednou jen shluk nesmyslných obrazů.
Snad se mi pro příště podaří techniku lucidního snění taky ovládnout a doufám, že nenarazím na někoho, kdo to neumí - nerad bych mu ublížil...

PODOBENSTVÍ O MASCE
Sám uznáváš, že to, jak ses choval na začátku našeho vztahu, byla nejspíš jen maska. Byla dokonalá. Byl jsi milý, citlivý, rozdávající. Myslel jsi na mě, protože jsi chtěl, ne proto, že bych se ti nutil...
Pak ale maska najednou zmizela. Tys tu masku neměl úmyslně, z toho tě neobviňuju. Ale když zmizela, uvědomil sis to...
Já ne. Já při sebemenší náznaku toho, že by to celé byla jen maska, nasadil růžové brýle, které mi pomáhaly tě vidět stejně nebo aspoň podobně jako když jsi měl masku.
Najednou jsi ale řekl "Filipe, tohle nemá cenu - sundej si ty brýle"... Zprvu jsem nechápal o čem to mluvíš. Až jsi vztáhl ruku a posunul mé brýle na špičku nosu, abych si to uvědomil.
Uvědomil jsem si to... Ale brýle jsem nesundal. Zůstaly na špičce nosu - nekoukal jsem přes ně, ale občas jsem skrz ně něco zahlédl. A byly připraveny kdykoliv k nasazení zpět.
Najednou se ale zjevila třetí osoba, která řekla "Tak ty si ty brýle nesundáš jo?" a vrazila mi do ksichtu takovou pěstí, že ty růžové brýle už nedá nikdy nikdo dohromady...



PODOBENSTVÍ O BAZÉNU
Představte sis svět, kde každý vlastníme svůj dům s bazénem. Žijeme tam...
Ta voda v bazénu je vztah, sex...
Tys byl ten, kdo mě pozval se koupat do tvého bazénu. Já odmítal, říkal jsem, že se koupat nechci. Že ani nemám plavky. Řekl jsi, že to nevadí, plavky jsi mi dal, zatáhl jsi mě do bazénu... Já neuměl moc dobře plavat, ale tys mi pomáhal. Koupali jsme se, blbnuli jsme...
Samozřejmě jsme chodili i ven, každý zvlášť, aby nás nikdo neviděl.
Jednou jsem ti vyprávěl o kamarádovi, který se koupe v bazénu přes ulici se svou přítelkyní. Řekl jsem ti, že občas má chuť se jít koupat s klukem. Zřejmě tě to zaujalo, ptal ses mě, jestli bys ho mohl pozvat na návštěvu. Řekl jsem ti, že klidně, pokud se spolu nebudete přímo koupat.
Taky jsem pak mluvil s tím kamarádem, který mě ujistil, že se s tebou koupat nepůjde...
Občas jsme taky šli spolu do mého bazénu, protože v tom tvém tě to nebavilo - bylo to pořád stejné. Ale kdykoliv jsme tam přišli, nelíbilo se ti, jak to tam mám zařízené. A vzhledem k tomu, že tam nikdy dřív nikdo nebyl, nebylo to tam zrovna nejútulnější.
Ale chtěl jsi, abych to změnil, tak jsem to udělal. Pozměnil jsem svůj dům a bazén obrazu tvému. Až to bylo od tvého téměř k nerozeznání.
Jednou jsme byli opět u tebe, najednou jsi vylezl ven. Máš vedle bazénu skokanský můstek. Vylezl jsi na ten můstek. Myslel jsem, že chceš skočit, ale tys zůstal stát nahoře. Chvíli v poloze "připraven ke skoku" což mi dávalo naději, že se vrátíš dolů, ale pak sis sednul, lehnul... A vypadalo to, že tam zůstaneš navždy...
Já nechtěl být v tom bazénu sám. Navíc jsi na mě volal ať vylezu. Že jsem moc dole a ty moc nahoře.
Vylezl jsem na břeh. Ale nohama jsem se stále šplouchal ve vodě.

Až najednou jsi slezl dolů z můstku. Myslel jsem, že jdeš za mnou. Skočil jsem zpět do vody. Ale ty sis jen smočil palec, otřásl ses, řekl jsi, že se teď prostě koupat nechceš a odešel jsi.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem přece jen v tvém domě.
Odešel jsem taky. Šel jsem do svého domu, ale po cestě jsem viděl jak si povídáš naproti přes ulici s tím kamarádem. Neřešil jsem to a šel jsem dám.
Když jsem dorazil k sobě, připadal jsem si divně. První člověk, kdo kdy přišel jsi byl ty. A ty už nikdy znovu nepřijdeš. A navíc to tam teď vypadá tak, jak jsi chtěl ty, ne tak jak jsem chtěl já...

Šel jsem ven na procházku, když v tom vidím, jak z tvého domů vycházíš ty a můj kamarád. Oba dva máte mokré vlasy, oba dva se smějete. Všimnete si mě, ale jako bych tam ani nebyl... Jdu k vám a ptám se co to má být. Zpražíte mě oba pohledem. Ty řekneš, že mi do tebe nic neni. Kamarád řekl, že zas takoví kamarádi nejsme, aby mi do toho něco bylo...
Odejdete ode mě a dál se smějete...

PODOBENSTVÍ O KAŠI
Při našem rozloučení jsi řekl, že ačkoliv jsme konečně našli správnou cestu, po které bychom měli společně jít, je to už nastavovaná kaše. A ta nemůže být nikdy dobrá.
Pokud ale naši kaši vylejeme, tvá kaše v mém talíři vždy zůstane aspoň po dně. A kdykoliv do ní přidám novou, smísí se s tím zbytkem, který ty jsi tam zanechal...
Co bych ti popřál do dalšího života? Už nikdy se neopovažuj nasadit tu masku! Tvůj příští kluk, popřípadě holka, si nezaslouží být zamilován(a) do masky.
A víš co? Kdybys tu masku neměl už od začátku, choval bych se k tobě jinak. Růžové brýle bych si nikdy nenasadil, v bazénu bych se nekoupal zbytečně dlouho, chodil bych častěji k sobě domů a ty by ses klidně mohl koupat s kým bys chtěl. Žádná nastavovaná kaše. Byla by dobrá hned od začátku. Lepší... A miloval bych ji taky...
Kdyby...


Tak co? Chápeš mě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Filip Filip | E-mail | Web | 10. března 2013 v 9:39 | Reagovat

Já neumím říct "končíme" a udělat za tím tlustou čáru, dělat že poslední 4 měsíce vůbec neexistovaly. Co mě zraňuje je to, že ty to tak snadno dokážeš. A ještě víc, že se tváříš jako kdybys absolutně nechápal, že já to můžu cítit jinak než ty...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama